Proč je pro mě důležité vyhrát všechno na nejvyšší úrovni?

Tuto otázku jsem si položil při hraní závodní hry Need for Speed Underground. Ještě nikdy jsem ji nedohrál dokonce.

Většinu závodů (úkolů) v této hře jsem splnil na nejvyšší úrovni (s manuálním řazením). Došel jsem však k závodu, kde jsem pořád jen nadával, nervoval se a srdce mi to mohlo utrhnout, že to nedohraju. Proč? Proč to nedohrát? A proč to CHTÍT dohrát na nejvyšší úrovni? Co se změní, když prostě některé závody zajedu na nejlehčí? Komu chci zase něco dokazovat?

Chci tu hru dohrát, nebo se ztrhat?
V každém případě jde o překonání sebe sama. A vždy záleží, nebo by aspoň mělo, za jakou cenu. Bude to za cenu, že si hru užiju, nebo že mě to bude stát ,,nervy“?

Mnoho ega
je spousta výmyslů. A celkem bezdůvodných. Všiml jsem si, že je dobré přijmout každý úkol, protože je to vždy úkol, při kterém se něco naučím, a zároveň i úkol, na který mám sílu jej vykonat.

Protože při každém úkolu se člověk něco nového naučí.
Jen je potřeba sledovat i ty nejprťavější věci. Protože i to člověka posune dál. A je potřeba se za ně umět ocenit. Za malé věci se však ,,uznání“ nedávají, univerzita nám na jejich základě čestný doktorát neudělí. A přeci jsou důležitá. Protože na základě těchto maličkostí stojí velké věci.

(Stejně) Důležité jsou obě
Malé i velké věci. Navzájem se nevylučují a vzájemně se doplňují. Jen každý člověk se dokáže v danou chvíli orientovat na jinou oblast. Chci se vyhnout tomu, že bych řekl, že člověk ,,je“ orientovaný. Ano, může. A také ,,se sám“ může (pře)orientovat z detailu na celek a z celku na detail. Musí sám chtít. O to více si teď uvědomuji, kolik jsem (závodů) už vyhrál na nejvyšší úrovni.

A zároveň si pokládám základní otázku ,,proč závodit“?
Pokud jde konkrétně o tuto hru (NfS:U1), chci zjistit, jaké jsou tratě a obtížnosti tam, kde jsem ještě nebyl. Za cenu pro mne přijatelnou. A přínosnou pro spolubydlící, že nemusí poslouchat moje nadávky. A zároveň je to přínosné i pro mne, že se přestanu zbytečně nervovat.

Vzhůru s lehkou hlavou a úsměvem na tváři.

Krásný den,

Váš Tomáš Verner