Bipolárnost, dualita; O tom, co v životě potřebujeme

A vlastně o tu bipolárnost v životě jde. Copak je stále všechno a pořád je černé nebo bílé? A to je to, po čem lidé touží; po rozmanitosti, po změně toho co jim (už) nevyhovuje k tomu, co chtějí. Co jim bude vyhovovat; i kdyby jen na chvilku. Protože v tom je plynulý proud. Na rozdíl od plánované, strojené přesnosti struktury/hierarchie.

A děje se to na všech úrovních: rodiny, malé, střední i velké firmy/korporace, státu. Tolik lidí by chtělo ovládat druhé. Přitom sami mají problém se sebou. Se svou ,,proti“váhou; dualitou, bipolárností. A vším tím ,,někde“ mezi. Lidé sami by si i ušetřili starosti a práci, když přestanou chtít všechno přesně pojmenovávat, řadit a kategorizovat. Stejně to druhému člověku bude málo jasné :-D. Protože to prostě (nejspíš) znát nebude, to Vaše pojmenování ;-).

A zároveň/na druhou stranu, jsou lidé, kteří se dokáží vést/zabavit/uživit sami. A jsou také lidé, kteří tyto schopnosti, talent, nemají. A jsou lidé, kteří poletují někde mezi. A zároveň se všchni mohou v průběhu života octnout kdekoliv jinde, než byly (dlouho) předtím, kde jste/jsme je znali. Tak jako přelétaví politici. Jenže ti jsou, na rozdíl od ,,zaměstnanců“ a většiny podnikatelů, trvale vystaveni/exponovaní veřejnosti. A tak nějak tuším, že zato draze platí. Minimálně ztrátou soukromí, po kterém lidé také touží a potřebují ho. A zase se to děje na všech úrovních: státu, firem všech/jakékoliv velikosti, rodiny. Dost možná i jednotlivce jako sebe samého.

A dost možná, že boj, konflikty a rozepře, které sledujeme kolem nás se dějí jen v nás samotných. A to ,,co se děje“ venku jen zrcadlí, co se děje v nás. A ukazuje to bipolaritu/protiváhu toho co chceme. Protože, jsme schopni to vidět sami v sobě, že nám to musí nastavovat zrcadlo okolí?
A bez hodnocení, zařazování, kategorizování… všechno je ok, všechno je v pohodě. Prostě to tak je. Stejně tak, jako stromy jsou zelené a obloha modrá (někdy). Stejně tak, že někdy něco uděláte tak a jindy jinak. A někdy je výsledek stejný a někdy rozdílný. Důležitý je Váš stav naplnění, lásky a štěstí.

Mám všechny moc rád. Váš Tomáš Verner