Šťastný jsem když

Tento příspěvek mi přišel jako odpověď na prosbu kamarádky-kolegyně, koučky, na téma pro její web ,,Štěstí“.

1. Jsi šťastná / ný ?
2. Pokud ano, dokážeš popsat proč? Pokud ne, co Ti teď aktuálně ke štěstí chybí? A kdy tedy budeš moci být šťastná/ný (a za jakých okolností)?
3. Jak bys popsal / a stav, kdy jsi šťastná / ný?

Ano, teď momentálně jsem šťastný.

Proč jsem šťastný? Zavolala mi kamarádka, bývalá přítelkyně, které jsem pomáhal otevřít výživové studio, že jí topení sice topilo, ale že jí pořád zima. Obratem jsem k ní do studia přijel, nastavil topení a spokojenost. Dostal jsem pohoštění bylinkovým termočajem a bábovkou. Jelikož kamarádka měla hlad, nabídl jsem jí, že jí zajdu pro jídlo. Řekla si o bagetu, s tím, že za to donos si mám koupit bagetu taky.
Cestou domu jsem svezl její maminku i se zboží ze studia domů (bydlí hned naproti). Za odvoz jsem dostal čokoládovou-arašídovou proteinovou tyčinku.

A v takových chvílích jsem šťastný.  A za takové chvíle jsem vděčný stejně jako za ty druhé 😉

Z meditace

,,Kdy vyjde slunce?“

,,Nikdy. Ty jsi slunce. Je to stav mysli.“

Každý jeden

Každý jeden jsme věrnou a přitom unikátní kopií Přírody.
Každý jeden jsme unikátním Světem a všichni dohromady tvoříme Svět.
Venku nic není. Neexistuje nic mimo nás. To jen Světy každého z nás se setkávají. A bláhové představy a ideály o ,,tom druhém“ zraňují náš vlastní Svět.
Příroda se řídí svými vlastními ,,pravidly“. Lidský kalendář je jí úplně lhostejný. Stejně tak i lidí. 🙂

Peníze

Peníze jsou skvělý nástroj směny. A i k nástroji je/může být užitečné si vybudovat vztah.

Peníze jsou super; můžete je směnit za bydlení, oblečení, potravu pro své tělo apod. Peníze jsou jedním ze základních nástrojů života.
Máte-li korunu, máte peníze. Máte-li sto milionů, máte peníze. Máte-li peníze ,,tak akorát“, aby jste vyžili, můžete si gratulovat. Plní Vám základní životní potřeby.
Máte-li peněz více, než potřebujete k uspokojení životních potřeb, máte v rukou skvělý nástroj, který může pomoci k sebe-realizaci jiných.
V obou případech máte: peníze, bohatství i prostor na meditaci. Máte-li chvilku pro utišení rozbouřeného moře, orkánu a vánice, máte schopnost ustát jakoukoliv situaci. K tomu Vám dopomáhej …. (zvolte dle vlastních preferencí).

Pravda

Lidé nazývají pravdou obecné řeči. Řeči, které vyřkli takzvané autority. Stali se jimi docela slušné nástroje pro manipulace, jak se to zrovna (příslušným) hodí.

Kdo má privilegium vydávat obecnou pravdu? Obzvláště, pokud je tato obecná pravda vláčena k úmoru ostatních.

Nechť každému je pravda jeho požehnána a přeji mu dostatek trpělivost a klidu při střesu s pravdou jinou člověka. Neboť jen tak, si myslím, že může člověk žít sám za sebe.

Pomíjivost

Všechno jednou pomine. A kdo ví, co nastane.
Jisté je jedno. Co platilo před 30- 20- 5- -ti lety, možná co platilo včera, dnes už platit nemusí.
Jen dinosauři brzdí vývoj. Šlapou si ve svých pomalých pochybách a přitom si nevšimli, že kolem už je to jinak.

Štěstí

Štěstí je, když se ráno probudíte. Štěstí je/máte, když dojdete všude, kam potřebujete nebo chcete. Štěstí máte, když máte co jíst a kde bydlet. Štěstí máte, když můžete žít.

Zázraky se dějí každý den. Pokud dokáže vnímat i malé události.
A život sám o sobě je zázrak. Každé nadechnutí, každý krok, úsměv, mrknutí oka.

Proč je pro mě důležité vyhrát všechno na nejvyšší úrovni?

Tuto otázku jsem si položil při hraní závodní hry Need for Speed Underground. Ještě nikdy jsem ji nedohrál dokonce.

Většinu závodů (úkolů) v této hře jsem splnil na nejvyšší úrovni (s manuálním řazením). Došel jsem však k závodu, kde jsem pořád jen nadával, nervoval se a srdce mi to mohlo utrhnout, že to nedohraju. Proč? Proč to nedohrát? A proč to CHTÍT dohrát na nejvyšší úrovni? Co se změní, když prostě některé závody zajedu na nejlehčí? Komu chci zase něco dokazovat?

Chci tu hru dohrát, nebo se ztrhat?
V každém případě jde o překonání sebe sama. A vždy záleží, nebo by aspoň mělo, za jakou cenu. Bude to za cenu, že si hru užiju, nebo že mě to bude stát ,,nervy“?

Mnoho ega
je spousta výmyslů. A celkem bezdůvodných. Všiml jsem si, že je dobré přijmout každý úkol, protože je to vždy úkol, při kterém se něco naučím, a zároveň i úkol, na který mám sílu jej vykonat.

Protože při každém úkolu se člověk něco nového naučí.
Jen je potřeba sledovat i ty nejprťavější věci. Protože i to člověka posune dál. A je potřeba se za ně umět ocenit. Za malé věci se však ,,uznání“ nedávají, univerzita nám na jejich základě čestný doktorát neudělí. A přeci jsou důležitá. Protože na základě těchto maličkostí stojí velké věci.

(Stejně) Důležité jsou obě
Malé i velké věci. Navzájem se nevylučují a vzájemně se doplňují. Jen každý člověk se dokáže v danou chvíli orientovat na jinou oblast. Chci se vyhnout tomu, že bych řekl, že člověk ,,je“ orientovaný. Ano, může. A také ,,se sám“ může (pře)orientovat z detailu na celek a z celku na detail. Musí sám chtít. O to více si teď uvědomuji, kolik jsem (závodů) už vyhrál na nejvyšší úrovni.

A zároveň si pokládám základní otázku ,,proč závodit“?
Pokud jde konkrétně o tuto hru (NfS:U1), chci zjistit, jaké jsou tratě a obtížnosti tam, kde jsem ještě nebyl. Za cenu pro mne přijatelnou. A přínosnou pro spolubydlící, že nemusí poslouchat moje nadávky. A zároveň je to přínosné i pro mne, že se přestanu zbytečně nervovat.

Vzhůru s lehkou hlavou a úsměvem na tváři.

Krásný den,

Váš Tomáš Verner