Hry! Zvykli jsme si v nich soupeřit. Porážet i vítězit.
Závodit a srovnávat se se spoluhráči.
Jsou zdrojem nebo spíše objektem, do kterého vkládáme svou energii, abychom se nějak vybili nebo ukázali někomu jinému, jací jsme.
Hrami jsme se naučili, že existuje jen jeden vítěz a ostatní jsou poražení.
Hrami lidé ukazují svou potřebu předvádět se. Ukázat ostatním, že jsou lepší.
Toto je opět hnáno výchovou založenou na strachu a potřebě ovládat. ,,Buď v matice lepší než ti druzí, ať můžeš jít na vysokou, a mít lepší práci. Aby z Tebe konečně něco bylo.“ Poslední větou cituji Jaroslava Duška a jeho Čtyři dohody.
Ale z Vás už teď něco je. Jste člověk. Máte svoje vrozené schopnosti a dovednosti. A nepotřebujete s nikým soupeřit.
Ano. Otevřeně a zcela bez ega si přiznejte, že druhý měl více, než Vy.
V dané situaci si dovolit vidět jiné možnosti a příležitosti. A také si dovolil jich využít. Vy jste v těch samých podmínkách měli přesně takové příležitosti které jste měli. A mohli jste je využít, a nemuseli.
I s takovýmto přístupem se dají hrát hry. K tomu, aby člověk rostl. Rozvíjel se. Aniž by při tom závodil a porovnával se s druhými.
Život je totiž také jen hra. A záleží jen na Vás, jestli dovolíte svému okolí, aby Vás ovládalo, Váš život ,,jel na autopilota“ a Vy jste zůstali obětmi života a příčin.
Nebo si dovolíte tento stav opustit. Vypněte autopilota a zodpovědně si stoupněte ke kormidlu. A dovolte si plynout s proudem života. Místo proti němu. A zároveň využívejte všech příležitostí, které Vám tento proud nabízí. S příležitostmi, které jsou v souladu s Vaším vnitřním přesvědčením. Přesvědčením o Vašem životě a jeho hodnotách.
Krásný den,
Váš Tomáš Verner