Člověk lpí na tom, co nemá. Srdečně to přeje druhým, přestože je to jeho vlastní přání.
Všechno vychází z nás. Jak myslíme a jak se u toho cítíme. Honíme se za štěstím, za penězi, za láskou. Přitom stačí začít zase jen u sebe. Buďme šťastni sami se sebou. Milujme se, takoví, jací jsme. Pokud se nám náš stav nelíbí, změňme ho. Máme na to. Milujme se takoví, jací jsme bez ohledu na to, co si o nás myslí ostatní. Respektujme jejich názor. Ale nemějme názor někoho jiného za bernou minci.
Štěstí i peníze jsou pomíjivé-prchavé. Najděme si takovou činnost, kterou děláme s láskou, nadšením vycházejícím z našeho srdce, se svým přirozeným talentem. Když se Vám o této činnosti začne i zdát… Třeba jen jeden malinký střípek, jak v ní udělat jinak – máte dostatek odvahy dát tuto jednu malinkatou změnu do praxe. Ke starému se můžete vrátit kdykoliv. Život je o změnách. Nakonec se stanete lovenou zvěří. Stáváte se totiž mistrem v této činnosti. A lidé, kteří vidí hodnotu v tom co děláte Vás vyhledávají. Věřte si. Věřte v úspěch. Věřte ve SVŮJ vlastní úspěch.
A láska? Láska je také pomíjivá. Proč? Lidé dokáží milovat druhé více než sebe. I toto byl, a možná ještě je, i můj případ. Milujeme je tak moc, až jim sebereme všechnu svobodu. Jsme na ně fixovaní. Milovat nejdříve sebe, a začnou nás milovat i lidé kolem nás. Stačí se dotýkat srdcem.
A jediným smyslem života je být šťastný. Přeji Vám hodně odvahy v nalezení svého štěstí.
PS: Už víte, jaká je činnost, která Vás naplňuje? Pokud ne, pomůže Vám článek Steva Pavliny.