Proč je blbost porovnávat šachistův svět s normálním světem

Šachistu a rádoby ,,normální“ svět jsem uvedel záměrně. Místo šachisty si možná stačí dosadit svět, ve kterém žijí vaše děti či rodiče.

Pojmenováním ,,šachistův svět“ a ,,normální svět“ se dostáváme k rozdělení. Tak jako na politické úrovni na levici a pravici. V konečném důsledku dochází k oddělování sebe samého od sebe samého. Rozdělování do takovýchto tabulek (levice, pravice, skromný, bohatý) způsobuje oddělení, hodnocení a porovnávání.

A může to být i jinak?
Podle mne může. Podle mne levice i pravice tvoří celek, jednotu. Navzájem vyrovnávají misky rovnoramenných vah. Máme co jíst? Máme kde bydlet? Proč jsme stále tak nespokojeni? Chceme víc? V pořádku. Je přirozené, že chceme víc.
Když přestaneme oddělovat a přijmeme to jako celek, součást, může život přirozeně proudit. Možná Vás ta vlna vynese i ze zajetých kolejí, všednosti všedních dnů; přestanete být otroci systému a rádoby pravd.

Jak toho docílit?
Proč toho docílit? Pro koho to dělám? Co tím získám a co tím ztratím? A proč to dělám?
Prvním krokem může být přestat porovnovávat co je ,,normální“ a co ,,nenormální“. Prostě to tak je. Kde se bere ta globální vláda, právo, privilegium předepisovat co je ,,normální“ a co ,,nenormální“.

Dovedete si představit sami sebe v takovéto tabulce?

A v takovéto tabulce?

Dokážeme přijmout sebe samé přesně takové, jací jsme? A dokážeme sami sebe přijmout přesně takové, jací jsme i bez těchto pojmenovávání?

A zároveň přiznávám, že jsou situace, kdy i já hodnotím (uvnitř sebe), jestli mi nějaká situace vyhovuje nebo ne. Jestli to souzní s mým vnitřním hodnotovým systémem.

K čemu nás to nálepkovávání, hodnocení vede?
Dost často k tomu, že si takto někoho uložíme v paměti a při setkání s ní/m se podíváme do svého záznamu v naší paměti a porovnáváme. Porovnáváme a nahlas hodnotíme ,,ty jsi se změnil; vrať se. buď zase normální“. Proč zapomeneme se podívat na tohoto člověka, který teď ,,alive“ stojí před námi? Copak je tak důležité, co jsme si jednou zafixovali?
Proč jsou lidé tak pohodlní? A proč jsou lidé tak pohodlní, když máme tolik možností?

Chci se vyhnout tomu, že bych se prohlašoval za učitele či hlasatele pravdy.
Chci Vám nabídnout i možnost podívat se na Svět z jiného úhlu pohledu; poskytnout Vám i jiné perspektivy, názory. Pokud o ně stojíte. Můžete je přijmout nebo ne. Volba je na Vás.

Krásný usměvavý den Vám přeje Tomáš Verner