Ženy zvládají více věcí najednou, muži jen jednu.
Takzvaný ,,ženský multi-tasking“, kdy žena údajně zvládá více věcí najednou je mýtus. Ve skutečnosti mozek, mužský nebo ženský, jen sekvenčně přepíná mezi více úlohami. Rozděluje svůj ucelený výkon mezi více běžících programů. Čím déle tento postoj aplikujete – dělání více věcí najednou – tím více si na něj zvyknete a přijde Vám to normální.
Proto ženy rády tvrdí, že muži dokáží dělat jen jednu věc. S větší pravděpodobností dochází k tomu, že muž je ponořen do svého proudu oblíbené a milované činnosti. K tomu může dojít i při sledování televize – no, spíš bych řekl, že se jedná o pouhou potřebu a možnost uniknutí od neoblíbených povinností a činností. Tím spíše ne-chápu postoj, proč se sami této činnosti nevěnují aktivně. Vlastně ano. Chápu to – je potřeba k tomu samotné aktivity, činnosti. Přece jen od stolu se rozhoduje a radí nejlépe.
Vraťme se k původnímu záměru tohoto článku.
Člověk se dokáže naučit-nabiflovat prakticky cokoliv. Od vaření, vysokoškolské matiky a jaderné fyziky až k opravě ledničky. Za tímto postojem a chováním stojí nadvláda levé hemisféry, která má tendenci všechno škatulkovat, cpát do tabulek, kontrolovat, rozkazovat, přikazovat, pokutovat apod.
Práce levé hemisféry mozku je potřeba.
Člověk, který jedná pocitově, tak reaguje na základě aktivity pravé hemisféry, která má ráda volnost, tvořivost, představivost, umění. A v zásadě popírá všechny logické myšlenky a systémy.
I práce pravé hemisféry je potřeba.
Jedna bez druhé nemůže být.
Pokud lidskému životu vládne jen jedna, dochází k disharmonii, nerovnováze, neklidu, paralýze, uvíznutí v bludném kruhu.
Ten, ke komu máte důvěru, s Vámi může manipulovat. Poznali to lidé už v době středověku, kdy Ti, kteří se stali boháči, ovládali chudé. A je tomu tak dodnes. Pokud někdo nad někým má moc, je pro něj snazší vyvolat v dotyčném strach a potřebu závislosti.
Potřeba ovládat vychází z nadvlády mozku a vytváří tak nebezpečně silné ego.
Naopak silná aktivita intuice může vést k neschopnosti se přizpůsobit některým systémům. Na druhou stranu, takový člověk se zaobírá jen těmi systémy, které jsou pro něj skutečně důvěryhodné a důležité.
Práci a aktivitu hemisfér můžeme přirovnat jako:
Levá hemisféra – rozumová – je prací mozku. Něco se naučíte – systematicky; zařadíte cokoliv do konkrétní škatulky.
Pravá hemisféra – po-citová – je prací srdce. Cítíte, kdo nebo co s Vámi rezonuje – ,,kam Vás srdce táhne“. Děláte to, co cítíte, že dělat máte.
V okamžiku, kdy se tyto dvě hemisféry – aktivity spojí, člověk je doslova ve svém proudu. Dělá to co ho baví – kam ho srdce táhne – a využívá k tomu to, co se naučil. Jakékoliv vytržení s takového proudu znamená přetrhnutí nitě, narušení přirozené časoprostorové a energetické kontinuity.
Člověk se tak dostává do meditativního stavu. Čas přestává existovat – čas plyne tak nějak rychle, cítíte se nabyti energií i přesto, že pracujete; jste spokojeni se svými výsledky. Chcete znovu a znovu. Je těžké přestat.
Tak jako já, když pro Vás píšu tento příspěvek.