U jídla mě vždycky něco napadne

Jenže o to není jen u jídla. A rozhodně to není jen tím jídlem.

Je to tím, že se vždy věnuji jen té jedné dané činnosti.
Co se týče jídla, doslova medituji u jídla. Věnuji se čistě jen jídlu.
Vychutnávám každé sousto. Doslova se na jídlo pekelně soustředím. A každé sousto žvýkám alespoň 40krát.

Při každé činnosti Vás totiž něco napadne. A záleží jen na Vás, jestli si té myšlenky všimnete, zaznamenáte si ji (diktafon, papír, notebook) a dál s ní pracujete.

V opačném případě se nedivte, že stále stojíte na místě. A ještě k tomu, na kterém nechcete. Nebo na kterém chtějí jiní 😉

Hezký den Vám přeje Tomáš Verner

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Napsat komentář

Přestaňte hledat své štěstí u někoho jiného.

Cesta hledat své štěstí u někoho jiného je cestou velmi zrádnou. Protože během života potkáte hodně lidí, kteří Vás mohou zavést na cesty, které se hodí JIM.

Hledejte prvně štěstí sami u sebe. Naučte se být šťastní sami se sebou. Vy sami jste totiž ten jediný člověk, který je stále s Vámi. Naučte se odpouštět si. Naučte se i obejmout sami sebe. A naučte se milovat a mít rádi sami sebe.

Pokud sami sebe naučíte milovat se, dokážete milovat a mít rádi všechny lidi.
A život s láskou a v lásce je bez výčitek a vydírání.
Život v lásce a s láskou je cesta, která Vás dovede ke štěstí a spokojenosti.
Stačí, když uděláte první krok. Stačí, když v každou chmurnou chvíli, v každém těžkém okamžiku, kdy Vás přemáhá vztek, lítost, pláč ze zármutku, se laskavě usmívat.

Mějte se rádi takový jací jste VY. Protože jste to Vy. Vy žijete svůj život.
Ostatní, nechť žijí život svůj. Jediné vzájemné právo máme, přijít jeden za druhým a požádat o radu.
Nevyžádaná rada či pomoc většinou plodí plamen nenávisti a nepochopení.
Obzvláště pokud je podpořen výtkami Vašich skutků a názorů.

A život je cesta s láskou. Záleží jen na Vás, jak Vaši lásku dáváte najevo.

Váš Tomáš Verner

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Napsat komentář

Co nás ve škole nenaučili?

Jako první věc vnímám, že člověk se potřebuje naučit reagovat na věci a události, které se kolem nás dějí.

Potřebujeme se naučit, jak pracovat, nakládat s penězi. Jak se o ně starat a vůbec, jak je přijmout.

A za vrchol pomyslné pyramidy a zároveň základní desku celého života pokládám lásku k sobě samému. Lásku k sobě samému a schopnost přijmout sebe samého.
Přijmout se přesně takový, jaký jsem. Se všemi ,,špatnými“ i ,,dobrými“ vlastnostmi.
Špatnými vlastnostmi nás lidé označují, protože nevyhovujeme jejich očekávání. Jejich domněnkám. Lidé raději milují domněnky, než skutečnost.
A dobrými vlastnostmi nás lidé označují, když pro ně děláme to, co oni chtějí.

Tento článek je o tom, co nás ve škole nenaučili.
A teď o tom, co nás tam naučili.
Základem v životním procesu je schopnost, číst, psát a počítat.
Můj osobní názor je, že dějiny, přírodopis, fyzika a podobně mají mít děti možnost vybrat si sami. Aniž by za ně někdo jiný rozhodoval.
Děti potřebují prostor, aby se mohly projevit. Hraním si s autíčky, panenkami, na schovávanou, na řidiče autobusu… Všechny tyto hry děti dělají bez přemýšlení. Protože tím dávají najevo, co chtějí dělat. A na tomto základu mají být děti vedeny.
Skutečným mistrem se člověk, i dítě, stává, jen opakováním.
A já vnímám, že právě toto opakování vede ke šťastnému životu.
A šťastný život je o tom, že děláte to, co je Vašim posláním. Naplňuje Vás a baví.
To, co vyjadřuje Vás samotné svou přirozeností a všemi dary, které jste od sudiček dostali do vínku.

A nezoufejte. Jako dítě nebo děti si můžete dovolit chovat se kdykoliv.
Probudíte tím v sobě své touhy a vlastnosti. Touhy a vlastnosti, které jsou Vašim obrovským potenciálem. Touhy, které se stanou Vaší motivací. Důvodem, proč ráno vstát z postele.

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

Čí hru hrajete?

Hrajete pro sebe nebo pro někoho jiného?
Na tuto otázku si potřebuje každý odpovědět sám.

Jaký má tento postoj přínos? Jsou to hodiny probdělé nad učivem, jehož výstupem bude práce, kterou vlastně ani dělat nechcete?
Nebo to jsou hodiny nad učivem, jež jsou součástí vzdělávacího procesu na cestě k práci, kterou už teď milujete a dělat ji budete?

To je vystoupení z davu. Odklonění se od proudu potřeby naplňovat očekávání někoho jiného a začít dělat věci podle sebe je projevem demokracie. Demokracie, tedy svobodné vůle vyjádřit svůj názor, postoj a čin.

Nebo zůstat v tom, co chtějí jiní?
Kdo a čí život vlastně žije?

Vy můžete žít život svůj.

Váš Tomáš Verner

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Napsat komentář

Přemýšlíte, čemu dáváte svůj like?

Čemu dáváte svůj ,,Like“?

Lajkem vyjadřujete, že se Vám něco líbí. Vědomě nebo i nevědomě tomu dáváte svou energii.
Když se Vám líbí autonehody, každým dalším lajkem dáváte svou energii autonehodám.
Když se Vám líbí krásné, štíhlé, prsaté slečny v tangách, dáváte jim svou energii.
Když se Vám líbí články o ekonomice, dáváte jejich významu svou energii.

A podle zákona akce a reakce to také roste. Čemu dáváme svou energii, to sílí.
A sílí také i to, co se Vám nelíbí. Tlačítkem ,,Dislike“, ,,To se mi nelíbí“ dané věci také dáváte svou energii. I přesto, že chcete, aby tato věc nebo činnost ustoupila do pozadí. Nebo aby zmizela úplně. Efekt dislajku je přesně obrácený. ,,Čemu vzdorujeme, to sílí“.

Jak tedy zařídit, aby ne-chtěná věc nebo činnost ustoupila či zmizela úplně?
Podívejte se na ni, usmějte se, pokrčte rameny a řekněte: hm.
Můžete dané věci také dát lásku.
A začněte danou věc nebo činnost ignorovat. To samé platí i pro lidi.
K čemu jsou Vám lidi, činnosti a věci, které ne-chcete?
S láskou je dopřejte někomu jinému 🙂

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Napsat komentář

Kdyby se mi chtělo, tak jak se mi nechce.

Jsem slyšel dnes dopoledne od spolubydlícího.

Toto většinou říkají lidé, kteří dělají něco, co je nebaví a co vlastně ani dělat nechtějí.
Někdo studuje školu, i přesto, že by raději cestoval, pracoval, nebo dělal něco, co ho skutečně vnitřně naplňuje a baví.

Hodně lidí také žije AŽ. Až vystuduji, až děti vyrostou a odejdou z domu. Počkej, až udělám tohle. Pojedu za rodinou až…. Až, až, až.
Udělejte to teď. To zrádné AŽ totiž nikdy nenastane. Zůstanete uvězněni v uzavřeném kruhu až. Na smrtelném loži vlastně zjistíte, že to, co jste Vy skutečně udělat chtěl nebo chtěla, jste neuskutečnili.

Chcete začít fotografovat, až budete mít čas? Tak si ten čas udělejte teď. Podívejte se do svého diáře, co máte naplánováno na dnešní odpoledne? Nic? Tak po příchodu z práce popadněte foťák a jděte fotit. A co, že máte plný dřez nádobí a neuvařené jídlo na další den. Ono se to nezblázní. Také se může přičinit někdo jiný 😉

Chcete hrát na klavír? Už teď se zajímejte o hodiny klavíru. Sežeňte si učitele. A že na to nemáte peníze? I přesto se můžete učit hrát na klavír. Bez peněz. Každý něco umí.
Já jsem svojí kamarádce nabídl hodiny koučinku za její hodiny výuky na klavír.
A když to neklapne? Nevadí. Poskytnu koučink někomu jinému a kamarádce za výuku s láskou a radostí zaplatím. Je to tak jednoduché.
Jen lidé si zbytečně komplikují život.

A kvůli komu Vy děláte něco, co Vás nebaví a nic krom ztráty času z toho nemáte a stojí Vás to jen zbytečné energie?

Hezký den Vám přeje Tomáš Verner

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Napsat komentář

První zkušenosti s meditačním nástrojem Holosync

Podobných programů a zázračných zařízení existuje na světě přehršel.
Já osobně jsem se inspiroval Markem Dzirasou, který Holosync používá.

Holosync jsou komplet 4 CD nahraných technologií, která dokáže člověku během několika sekund navodit stav hluboké meditace.
Jedná se o velmi příjemnou hudbu. Jedno z CD obsahuje i hudbu, která je vhodná na poslech během čtení, učení nebo kreativní práce.

Včera, tj. 4.2.2013, jsem si večer dopřával svou hodinovou dávku meditace.
Asi 5-10 minut před koncem mi začaly přicházet jasné vize názvů kapitol do mé knihy.
Což se mi velmi hodí.

A zároveň mi to potvrdilo i jednu z mých starších hlubokých vizí (tehdy v bdělém stavu), že je potřeba při meditaci míti vedle sebe tužku a papír 🙂

Další zkušenosti budu průběžně publikovat.

Doporučuji lidem, kteří potřebují ztišení a chtějí si dopřát chvíli klidu a nechat vyplavat své niterné odpovědi na povrch.

Pro Vás, kdo chcete Holosync již používát. Na Holosync je poskytována 30-ti denní záruka vrácení peněz. Vše popsáno v přiloženém návodu. Vše v angličtině.

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Komentáře: 6

Hry, souboje, vítězství a prohry. Do nich!

Hry! Zvykli jsme si v nich soupeřit. Porážet i vítězit.
Závodit a srovnávat se se spoluhráči.
Jsou zdrojem nebo spíše objektem, do kterého vkládáme svou energii, abychom se nějak vybili nebo ukázali někomu jinému, jací jsme.

Hrami jsme se naučili, že existuje jen jeden vítěz a ostatní jsou poražení.
Hrami lidé ukazují svou potřebu předvádět se. Ukázat ostatním, že jsou lepší.
Toto je opět hnáno výchovou založenou na strachu a potřebě ovládat. ,,Buď v matice lepší než ti druzí, ať můžeš jít na vysokou, a mít lepší práci. Aby z Tebe konečně něco bylo.“ Poslední větou cituji Jaroslava Duška a jeho Čtyři dohody.

Ale z Vás už teď něco je. Jste člověk. Máte svoje vrozené schopnosti a dovednosti. A nepotřebujete s nikým soupeřit.

Ano. Otevřeně a zcela bez ega si přiznejte, že druhý měl více, než Vy.
V dané situaci si dovolit vidět jiné možnosti a příležitosti. A také si dovolil jich využít. Vy jste v těch samých podmínkách měli přesně takové příležitosti které jste měli. A mohli jste je využít, a nemuseli.

I s takovýmto přístupem se dají hrát hry. K tomu, aby člověk rostl. Rozvíjel se. Aniž by při tom závodil a porovnával se s druhými.

Život je totiž také jen hra. A záleží jen na Vás, jestli dovolíte svému okolí, aby Vás ovládalo, Váš život ,,jel na autopilota“ a Vy jste zůstali obětmi života a příčin.
Nebo si dovolíte tento stav opustit. Vypněte autopilota a zodpovědně si stoupněte ke kormidlu. A dovolte si plynout s proudem života. Místo proti němu. A zároveň využívejte všech příležitostí, které Vám tento proud nabízí. S příležitostmi, které jsou v souladu s Vaším vnitřním přesvědčením. Přesvědčením o Vašem životě a jeho hodnotách.

 

Krásný den,

Váš Tomáš Verner

 

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Napsat komentář

Filmy, které mě ovlivnily.

Zde sdílím názvy svých oblíbených filmů. Jsou to filmy, ve kterých vidím hlubší myšlenku a záměr.
Dost často zabrnkají na citlivou strunu. Proto přijměte, pokud Vás rozbrečí nebo Vám při nich naskočí husí kůže. A nebo při nich zažijete AHA moment. Já si takové AHA momenty zapisuji 🙂 Raději jsem filmy poskládal podle abecedy 🙂

127 hodin (127 hours)
7 životů (Seven Pounds)
Celestinské proroctví (The Celestine Prophecy)
Dálnice 60 (Interstate 60)
Doktor Hollywood (Doc Hollywood)
Einsteinova velká myšlenka (youtube)
Když kámen promluví
Lítám v tom (Up in the Air)
Mercury (Mercury Rising)
Mezi řádky (Freedom Writers)
Muž, který sázel stromy (The Man Who Planted Trees)
Pokojný bojovník (Peaceful Warrior)
Pošli to dál (Pay It Forward)
Štěstí na dosah (The Pursuit of Happyness)
Tajemství (The Secret)
Tajemství mého úspěchu (The Secret of my $uccess)
Vrtěti ženou (franc. Oh My God!; angl. Hysteria)
Zlaté ruce: Příběh Bena Carsona (Gifted Hands: The Ben Carson Story).

PS: Záměrně jsem k názvům nepřidal odkaz na ČSFD. Proto, abyste film neanalyzovali podle toho, co se o něm píše. Namísto toho si udělali svůj vlastní závěr podle zkušenosti 😉

Rubriky: Osobnostní rozvoj | Napsat komentář

Lidé jsou arogantní. Plivejme na ně a nadávejme!!!!!

Arogantními lidmi můžeme označit lidi s názory, které majoritní většina populace neslyšela, nebo jí připadají zcestné.
Většinou jsou to názory, o kterých je přesvědčena minoritní menšina.

Tato minoritní menšina lidí totiž většinou jedná podle jiných vzorců, než je přednastavený řád poháněný egem.

Ego je výplodem mozku. A snaží se mít vždycky pravdu. A je pro něj hodně těžké připustit možnost, že to může být jinak.
Ego je výstupem, vyjádřením potřeby někoho nebo něco řídit. Ve svůj prospěch. Bez ohledu na druhého. Jen proto, že se to dotyčnému hodí do krámu.

,,Mýliti se je lidské. Odpouštět božské.“
Lidé se potřebují naučit jednat podle srdce. Podle toho, co jim říká jejich tělo. Tělo jako celek.
Mozek
1. se umí naučit cokoliv; a následně tomu uvěří,
2. nerozeznává mezi fantazií ,,tady uvnitř“ (uvnitř hlavy/mozku) a realitou ,,tam venku“. Pokud chcete příklad, pusťte si film Matrix 1.

Používejme mozek a srdce v harmonii. 50:50. Fifty fifty.

Srdce je tou pumpou těla.
Srdce je řídící jednotkou energetické soustavy.
Srdce je vysílačem a přijímačem na vlnových délkách, které jsou mozku neznámé.
Srdce je i signalizací, zda jsme se rozhodli v náš prospěch či neprospěch.
Každá volba, pro kterou jsme se rozhodli, je v pořádku. Každá situace, která nám v životě nastane, je totiž nevyhnutelná. Srdce ve spolupráci s mozkem dokáže těmto situacím předcházet. Pokud víme, po čem naše duše a srdce prahne. Mozek je potom vhodným vykonavatelem dílčích kroků, které k těmto přáním a cílům vedou.

A jedinou povinností je žít šťastný a spokojený život. Život, kdy Vaše duše teď a tady dostane naplnění.

Pokud si půjdete za tím, co Vaše srdce chce, aniž byste ,,šli přes mrtvoly“, začnete sami sebe uznávat. Respektovat se a mít se rád nebo ráda. A začnete se uznávat bez potřeby někomu něco dokazovat nebo přesvědčovat.
Získáte i pocit dostatku a odpuštění.
Odpustíte si například i za to, že publikujete méně než dva články za den. A že jsem zase začal publikovat až  po dvou týdnech.
Začnete si odpouštět za svá rozhodnutí. I přesto, že se majoritní většině nelíbili. Protože jsem o svých názorech a skutcích vnitřně přesvědčen. A důležité pro mě je, že když mi přišla tato myšlenka, která v mojí rodině vyvolala bouřlivou vlnu nevole a nepochopení, vnitřně jsem se cítit naprosto v klidu.
Toto je můj způsob, jak jsem převzal kontrolu a zodpovědnost nad svými činy.
Je to cesta sebe-přijetí.

Tomáš Verner

Rubriky: Osobnostní rozvoj | 1 komentář