Proč některé události přestávají dávat smysl? Proč logika postrádá logiku?

Logika je výplodem mozku. A i logika má v životě své opodstatnění. Sama o sobě je zlý pán.
Ve spolupráci se srdcem a tělem jsou skvělým a dokonalým systémem. Jak toho docílit? Čtěte dál a sledujte videa 😉

Proč dělám tak málo?

Vesmír, osud, události, Vám vždycky přidělí jen takový úkol-událost, který svou silou zvládnete. A na druhou stranu záleží jen na Vás, kolik toho chcete zvládnout.

A pamatujte, že vždycky je něco za něco. Můžete si na sebe brát více, než zvládnete. Můžete dělat práci a činnosti, které Vás vysilují. Pamatujte, že přijde doba, kdy budete potřebovat odpočinek. A přípravu na další etapu v životě.

Jakým směrem plyne Váš obdiv, takový talent a schopnosti máte. Pravděpodobně.

Každý z nás někoho obdivuje – zpěváky, herce, vůdce a lídry, spisovatele, skladatele.

Toto je jednoduchý nástin situace, která v člověku vyvolává potřebu jeho/jejího obdivu. Ze zcela prostého a jednoduchého důvodu – je velká pravděpodobnost, že to, pro co daného člověka obdivujete, máte talent a schopnost také.

Proč to tedy tak málo lidí uskuteční?
Málo lidí si však dovolí to uskutečnit – jít za tím, co je táhne, kde, v čem a v kom vidí svůj vzor. Jsou příliš zatíženi názory ostatní. Potřebou ovládat jiné pomocí nacpání sebe samých do tabulek.

Rozumné důvody a logika.
Málokdy však logika přivedla lidi ke štěstí a spokojenosti. Rozumné důvody drží lidi při zemi a při zdi. Stávají se z nich loutky v rukou jiných. ,,A co si myslíte, že pro Vás plánují jiní lidé? Pravděpodobně nic moc“ je část citátu Jihma Rohna.
Lidé, kteří chtějí psát, se bojí a argumentují tím, že neví jak. Opravdu ne-víte, jak psát? Tak jakto že píšete? Chcete radu? Prostě pište. Projděte si mé články od prvního až k tomuto.
Psal jsem, jak jsem cítil a zároveň jsem se vyvíjel. A vyvíjím dál. Držím se minima pravidel.

Jak tedy začít?
Jednoduše. Dovolte si. Dovolte si dělat stejné činnosti a věci, pro které jiné obdivujete.

Paradoxně se stačí zamyslet.
CO, jaké pohyby, věci, činnosti, styl napodobujete? A jak Vám to jde?
Jde Vám to lehce? Dovolte si být přirození – sami sebou.
Opravdu chcete napodobovat toho člověka přesně?

Stačí inspirace.
Malinké náznaky… a dovolení si chytit se toho proudu.
A z malinkého se stává obrovské.

Důležité je vydržet a vytrvat.
Zůstat ve svém proudu. Dělat to, co Vás baví tak dlouho, až se to pro Vás stane posedlostí.

Dlouho jsem přemýšlel.
Jak se uživit, tím, co mě baví. Jedním z mých životních poslání je psát pro Vás tyto články.
Jsou dvě možnosti: zpoplatnit čtení mých článků, nebo na jejich základě vydám knihu.
Přikláním se k tomu druhému. Už i přesně vím, jak ta kniha vypadá. 1/3 obsahu už mám napsanou. Potřebuje jen dotvořit.

Dnes mi kamarádka napsala o několik málo informací.
A já jsem se chytil svého proudu. Mohl jsem jí odpovědět…. Ne. Začal jsem koučovat. Viděl jsem hloubku toho, na co se mě ptala. 90 minut koučování mi připadlo jako 20 minut. Výsledek? Cítila zklidnění a svůj směr, kam teď má jít. Evičko, krásná práce.
Moje odměna? Nabídla mi ubytování-azyl, když budu potřebovat přespat v Praze. Evi, děkuji. Děkuji i za inspiraci k dalšímu článku.

Dělejte jen to, co dělat máte. Že nevíte, co máte dělat? Ale víte.
Příroda je krásná ukázka toho, že každý ví co má dělat a dělá to. I přes to, že tam zdánlivě vládne chaos a někdy i nic nedělání. I to nic ne-dělání je důležité. Jsme lidé. Ne stroje.
Člověk v největším presu, stresu a vytížení se má zastavit-dupnout na brzdy, počkat až klesne prach a podívat se, kam dojel. Jestli uhání, žene se za ú-spěchem, tím správným směrem. A co dál? Vy to víte. Jen potřebujete si přestat házet sami klacky pod nohy: Potřebuje přestat házet trávu a nepořádek na hladinu, kterou jste již od toho bordelu očistili a začínáte vidět na dno. Na svoje dno, kde máte všechny odpovědi. Odpovědi na Váš život. A jaký je smysl Vašeho života? Žít svůj život nebo život někoho jiného?

Jděte tam, kam prahne Vaše srdce. Mozek a tělo už se postarají, aby o Vás bylo postaráno. Důvěřujte proudu. Důvěřujte procesu. Když přestanete důvěřovat, spálíte se.

Pasivní příjem je fenomén posledních dvou, tří desetiletí. Vzhůru do něj.

Jaké skutečné poselství, význam a hloubku přináší ,,pasivní příjem“?

Pasivní příjem – jaký je ten příjem?

A jaký příjem chcete? Odpovědi můžete psát do komentářů.

Krásný den, Tom

Jednoduchý a rychlý návod, jak zaručeně změníte druhé.

Jaký máte důvod změnit druhé? Co vám na nich vadí? První úkol: napište si to všechno. Potom teprve čtěte dál.

Hotovo? Teď se na papír znovu podívejte s plným vědomím, že všechny tyto nedostatky a důvody změny jiných lidí jsou ,,problémy“=situace a potřeby změny Vás samotných. Jen se reflektují, odráží, promítají  a zrcadlí na druhých lidech. Respektive Vy to na nich vidíte.

Zklamal jsem Vás?
Hodně jsem Vás zklamal? Tento návod je bez záruky. Život totiž je bez záruky.
Lidé jsou individuální, různorodí, bez omezení. Do okamžiku, než je někdo jiný nacpe do nějakého systému. Stávají se tak roboty nebo ovečkami. Nazvěte si to, jak chcete. Mnohdy do těchto systémů vstupují, aby je jiní přijali. Kolikrát jste udělali konkrétní činnost kvůli někomu jinému? Jen abyste od něj měli pokoj a klid?

Chcete někoho změnit?
Změňte sebe. Sledujte, jaké máte při různých činnostech a pracích pocity a naučte se měnit tyto činnosti tak, aby výsledkem byly příjemné pocity. Můžete je mít.
A jděte lidem příkladem. Chcete vědět, proč jsou někteří lidé sebe-vědomí? Buďto se naučili sebevědomosti-postoji = v takovém případě mluvíme o tlačence a masce, kterou si dotyčný nasazuje nebo dělá to, co ho baví a co chce, a proto vystupuje sebe-vědomě. On to o sobě ví = je sebe-vědomý.
A vědět o sobě, že něco umím výborně a mohu tím lidem prospět… to je tou krásnou a ušlechtilou činností, kterou mohu lidem předat a způsob, jak po sobě udělat stopu-odkaz.

Čemu dovolujeme, aby nás rozptylovalo?

Vymlouvat se na ostatní lidi nebo věci, znamená jít stále stejnou,
už vyšlapanou nebo vyjetou, cestou. A kam došli Ti lidé před Vámi?

Menšina, asi 5 % populace, medituje, přemýšlí a realizuje svoje nápady.
Většina, zbylých 95 % populace, je ochotno za tyto nápady platit.

Kolik z těchto nápadů má však skutečnou hodnotu?
Podle mého názoru v širším náhledu dovolujeme menšině, aby nás zaměstnávala ,,vymoženostmi“. A strhává tak pouze naši pozornost od nás samotných.
Uvědomil jsem si to, když jsem otevřel novou záložku internetového prohlížeče. A podíval se na stránku s rychlými odkazy jinak než dříve. Jinak než automaticky a jinak než pouze automatizovaně jsem klikl na odkaz. Čas se v ten okamžik zpomalil a prostor dostal jiný rozměr. Najednou mi některé ,,věci“ a události začali více do sebe zapadat – přibyl další velký kus skládanky do obrazu zvaného „Můj život“.

Někdy to jsou jen takové malé AHA-MOMENTY. Jindy jsou to zlomové události a zjištění, které mě zastaví
v jakékoliv situaci.
Grády tomu dodává příval slz anebo proud energie.

Každý člověk potřebuje pro svůj život energii. Každý ji získáváme jiným způsobem.
Mnohdy většinu lidí stojí více úsilí si tuto energie udržet. Dovolují totiž menšině, aby je rozptylovala.
Poměr mezi většinou a menšinou může být i jiný, než jen v počtu. Může se jednat o to, jak se s kým cítíte. Pokud jste schopni vnímat energii jiného člověka, zcela jistě dokážete vnímat, jestli Vás dotyčný/á táhne nebo tlačí.
A chcete-li si dát věci a události do souvislostí a vidět věci i v jiném světle – jste schopni si vybavit v jaké situaci Vás kdo a kam tlačí a kdy Vás a kam táhne.

Další věcí je, jak s tím naložíte.
Mnoho lidí dnes prahne po osobním rozvoji. Chodí na semináře, cvičí jógu, medituje, čte knihy osobního rozvoje… a jen 5 % dokáže tyto zkušenosti využít i jinde, než jen v józe samotné nebo jen v samotném čtení – studování knih. Já osobně, když čtu – studuji knihu osobního rozvoje, na jejím základě mě napadají různé skutečnosti a podněty. Vybavují se mi různé životní situace. Některé odstavce nebo jen věty mě dokáží rozbrečet. Vidím v tom hlubokou pravdu – sílu, která ve mně rezonuje na srdeční úrovni. Jsou to většinou myšlenky, které já ctím jako Svoji ústavu – hodnoty člověka.
Jsou to však myšlenky, které uslyšíte nebo se je dozvíte od 1 % populace, která používá a praktikuje osobní rozvoj v běžném životě.
A je pouze na Vás, jak s těmito poznatky naložíte.
Mnoho lidí svůj život bere, že to tak prostě je – geneticky/dědičně to tak mají. Staví se ke svému životu tak, že oni s tím nic dělat nemohou. Možná spíše nechtějí, protože by se měli přestat vymlouvat na ostatní. A to je známka pohodlnosti. Vzdát se nebo posunout svou zónu pohodlí znamená převzít odpovědnost za svoje názory a činy.

Přestaňte se bát, co si o vás ostatní pomyslí.
Vy je zajímáte jen do té doby a do té míry, kdy si o Vás mají co zajímavého povídat. Až si přestanou povídat o Vás, protože pro ně přestanete být zajímavým objektem k hovoru – pomluvám, najdou si někoho jiného.
Většina lidí se stejně zajímá jen o sebe.
Tak proč dovolit sebe rozptylovat od toho, co nás skutečně zajímá a táhne?

Jak vybřednout ze zajetých kolejí.

Toť otázka, která trápí stále více a více lidí. Přitom vystoupit
z rozjetého vlaku, který jede jiným směrem, než chcete Vy, je tak fatálně jednoduché.

Důležité je si dovolit změnu. Mnoho lidí se bojí přijetí sebe sama ze strany ostatních.
95 % těchto lidí, skutečností a událostí Vás paralyzuje a drží v životě na místě.

Dnešní doba je pro mnoho lidí příliš mnoho uspěchaná. Mnoho lidí má pocit, že potřebují zvládnout čím dál více věcí a činností. Vydělat čím dál více peněz. Mít více a více majetku.

Zarážející fakt je, že opak je pravdou.
Více a více lidí potřebuje zpomalit. Více a více lidí potřebuje úplně zastavit všechen ten shon. A dovolit si zaposlouchat se do svého vnitřního hlasu.

Mozek je ovlivnitelný zvenku.
Můžete se prakticky cokoliv naučit. Každé jedno setkání s jakýmkoliv člověkem nás ovlivňuje. V pozitivní i negativní formě, podobě. Všechno, co vidíme, slyšíme, děláme automaticky ukládáme do našeho mozku. Do paměti.
V potřebnou dobu dokážeme z této paměti potřebné informace vylovit a použít: vyslovit, udělat. Nebo neudělat.

Důležitá je také zpětná vazba.
Zpětnou vazbu nám nejlépe dávají pocity. Pocity jsou však přirozené. Lidé se potřebují naučit vnímat a jednat také podle pocitů. Pocity jsou tou hodnotnou zpětnou vazbou.

Na každého jiným metrem
Můžete totiž fungovat jako robot, který postupuje a jedná podle přesně daného programu. Tímto programem může být i školský systém, zdravotnictví, právní systém. Každý tento systém nás naučil svoje. Když chceš být chytrý, jdi do školy. Když tě bolí hlava, vezmi si prášek. Když cítíš křivdu, využij práva.
Každý systém má svoje. A na druhou stranu, každý systém tvoří zase jen lidé.

Vystoupit z rozjetého vlaku, přestat jet v zajetých kolejích – je o tužbě změnit svůj život.
Začít dělat věci a činnosti jinak = vystoupit z rozjetého vlaku, přestat jet ve vyjetých kolejích (které vyjel někdo jiný než Vy) – je doprovázeno touhou a tužbou žít svůj život podle sebe samého. Tato cesta však vlastně ještě vůbec ne-existuje. Existuje jen ve Vaší hlavě. A na Vás zůstává ji vyšlapat. Vám málokterý ,,zaběhnutý“ systém pomůže. Můžete si však z něj vzít poznatky, zkušenosti, dovednosti a schopnosti, které jste získali. Každá situace, kterou prožijete nebo zažijete, je zpětnou vazbou a učitelem v jednom.
Srdce je spolehlivá navigace Vašeho vlastního života. A každý má právo si na této Zemi, v tomto Životě prošlapat svou vlastní cestu. A každé zkřížení cesty s někým jiným je další zkušenost. Jít za hlasem svého srdce – je tím zvenčí těžko ovlivnitelným postojem. Mozek je však zde pro to, aby pomohl do ,,reality“ přenést právě ty dovednosti a reakce, které Vám k tomuto volání srdce pomohou.

Tyto řádky jsou více než jen iluze nebo idealizování života.
Promluvíme si teď v číslech:
95 %:
– lidí dělá práci, která je vyčerpává,
– se stýká s lidmi, kteří je brzdí,
– informací ze školy je k ničemu,
– populace využívá maximálně 5 % svého přirozeného talentu.

5 %:
– talentu pochází zvenčí,
– populace jde za hlasem svého srdce a naplňuje svoje životní poslání, a jsou šťastni,
– 95 % svých přirozených schopností má každý jeden člověk v sobě.

Populace jako většina = 95 % dovolilo menšině = 5 % se jí nechat ovládat. Těchto 5 % lidí tímto způsobem ovládá 95 % veškerých prostředků. A možná jen 5 % je šťastných.

A na druhou stranu, z těch 95 % procent populace, jen 5 % lidí se rozhodne a uskuteční přetnutí (začarovaného) kruhu. A z jejich začarovaného kruhu se stává katapultující spirála založená na vlastním životním příběhu.
K přetnutí této spirály je však potřeba oněch 95 % strachu proměnit na energii.

Má to i své stinné stránky.
Přetnutí tohoto kruhu Vám sebere 95 % prostoru pro výmluvy, co všechno jste chtěli a ne-máte to kvůli…, přijdete o prostor vymlouvat se a pomlouvat druhé.

Každý svého štěstí strůjce.
Já jsem se rozhodl, že pocítím-li chybějící naplnění ve svém vlastním životě, najdu a využiju způsoby a cesty, které mě k mému naplnění dovedou. Najdu způsoby, jak využívat svůj potenciál – schopnosti, dovednosti, zkušenosti a talent.

Jedno je však jisté.
Důležité je TEĎ A TADY.
Teď a tady už využívám svoje schopnosti nad 5 % svého potenciálu.
Co přijde dál, ví osud.
Jsem rozhodnutý každý blok a strach přeměnit na energii – palivo pro mou cestu.
Skutečnou transformací = AKCÍ.
Jen činy mluví tak hlasitě, že slova zanikají.

Pokud potřebujete na všechno papír, potom budete stále žít život podle jiných.

Různými ,,papíry“, osvědčeními, oceněními říkáte světu, že žijete podle jiných. Jediný koho tím uznáváte, jsou názory druhých, kterým se stále snažíte přizpůsobit.

Snaha pochází z vnějšku.  Z vnější motivace a tudíž uspokojit potřebu druhých, bez ohledu na potřeby vlastní.
Člověk, který koná na základě vlastních přesvědčení, koná. Stačí mu drobné vnější impulzy, nabídky, volání o pomoc. A k tomu nepotřebuje papír.
Jsou stovky kuchařů, číšníků, prodavačů i manažerů, které jejich práce nebaví. Dali se na tuto dráhu, protože jim to někdo poradil nebo protože se jim tato cesta zdála snadná. Prošlapanou cestu je vždy snadnější projít. Většinou však končí na témže místě, kde skončili všichni ostatní. Na druhou stranu je pravda, že všichni tam musíme. Mluvím o smrti. A také je pravda, že záleží, jak tuto cestu a pobyt zde prožijeme.

Každopádně každý může začít tam kde začali všichni. Každý může vyjít tou stejnou cestou. Na druhou stranu má právo se rozhodnout a odbočit z této (už) vyšlapané cesty a jíti si svou cestou. Narozením se totiž stává zcela závislý jen sám na sobě.

Papírem se snažíme dokázat jiným, jak moc nám záleží na tom, co si oni o nás myslí a jak ,,hodnotí“. Hodnocení jiných i sebe sama tou nejrychlejší cestou ke zkáze. Hodnocení je válcem, který válcuje a devalvuje jedinečnou osobnost člověka. Hodnotící se snaží nacpat jedinečného člověka do příslušné tabulky, zákona, či systému.
Naučit se člověk dokáže cokoliv. I ,,pravák“ je schopný se naučit krájet a/nebo psát levou. Vlastně se to ani nepotřebuje učit. Umí to od malička. Jen systém mu nacpal schopnost všechno ovládat a dělat pravou rukou – tedy levou (logickou) hemisférou.

Pokud Vám některé tyto řádky přestaly dávat smysl – logiku, přestaňte zoufat. Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že cítíte hodnotu tohoto článku. I přesto, že postrádá logiku. Logika je naučitelná. Na každý životní proces má každý jeden člověk jiný po-cit, použije jiný talent, postup, schopnost, dovednost.

Jediné co zbývá je dovolit si žít život podle sebe.
V každém případě, vše, pro co a jak se rozhodnete, je správně, je v pořádku.
Na každé Vaší cestě Vás bude doprovázet asi 10 % lidí, které jste v životě potkali. Proto si odpusťte výčitky, že s Vámi vaše rodina přestala souhlasit. Na druhou stranu mi přijde smutné, když rodina – nejsilnější (,,sportovní“) tým Vás ne-přijímá takové, jací jste.
Na druhou stranu to chápu-rozumím tomu. Oni totiž systému podlehli a to samé chtějí i od Vás. Každý jeden člověk však má právo na svoje svobodná rozhodnutí. Vždyť je demokracie.

S přáním hodně sil a trpělivosti na Vaší vlastní cestě životem Vám přeje Tomáš Verner

Ženy zvládají více věcí najednou, muži jen jednu.

Takzvaný ,,ženský multi-tasking“, kdy žena údajně zvládá více věcí najednou je mýtus. Ve skutečnosti mozek, mužský nebo ženský, jen sekvenčně přepíná mezi více úlohami. Rozděluje svůj ucelený výkon mezi více běžících programů. Čím déle tento postoj aplikujete – dělání více věcí najednou – tím více si na něj zvyknete a přijde Vám to normální.

Proto ženy rády tvrdí, že muži dokáží dělat jen jednu věc. S větší pravděpodobností dochází k tomu, že muž je ponořen do svého proudu oblíbené a milované činnosti. K tomu může dojít i při sledování televize – no, spíš bych řekl, že se jedná o pouhou potřebu a možnost uniknutí od neoblíbených povinností a činností. Tím spíše ne-chápu postoj, proč se sami této činnosti nevěnují aktivně. Vlastně ano. Chápu to – je potřeba k tomu samotné aktivity, činnosti. Přece jen od stolu se rozhoduje a radí nejlépe.

Vraťme se k původnímu záměru tohoto článku.

Člověk se dokáže naučit-nabiflovat prakticky cokoliv. Od vaření, vysokoškolské matiky a jaderné fyziky až k opravě ledničky. Za tímto postojem a chováním stojí nadvláda levé hemisféry, která má tendenci všechno škatulkovat, cpát do tabulek, kontrolovat, rozkazovat, přikazovat, pokutovat apod.
Práce levé hemisféry mozku je potřeba.

Člověk, který jedná pocitově, tak reaguje na základě aktivity pravé hemisféry, která má ráda volnost, tvořivost, představivost, umění. A v zásadě popírá všechny logické myšlenky a systémy.
I práce pravé hemisféry je potřeba.

Jedna bez druhé nemůže být.
Pokud lidskému životu vládne jen jedna, dochází k disharmonii, nerovnováze, neklidu, paralýze, uvíznutí v bludném kruhu.
Ten, ke komu máte důvěru, s Vámi může manipulovat. Poznali to lidé už v době středověku, kdy Ti, kteří se stali boháči, ovládali chudé. A je tomu tak dodnes. Pokud někdo nad někým má moc, je pro něj snazší vyvolat v dotyčném strach a potřebu závislosti.
Potřeba ovládat vychází z nadvlády mozku a vytváří tak nebezpečně silné ego.

Naopak silná aktivita intuice může vést k neschopnosti se přizpůsobit některým systémům. Na druhou stranu, takový člověk se zaobírá jen těmi systémy, které jsou pro něj skutečně důvěryhodné a důležité.

Práci a aktivitu hemisfér můžeme přirovnat jako:
Levá hemisféra – rozumová – je prací mozku. Něco se naučíte – systematicky; zařadíte cokoliv do konkrétní škatulky.
Pravá hemisféra – po-citová – je prací srdce. Cítíte, kdo nebo co s Vámi rezonuje – ,,kam Vás srdce táhne“. Děláte to, co cítíte, že dělat máte.
V okamžiku, kdy se tyto dvě hemisféry – aktivity spojí, člověk je doslova ve svém proudu. Dělá to co ho baví – kam ho srdce táhne – a využívá k tomu to, co se naučil. Jakékoliv vytržení s takového proudu znamená přetrhnutí nitě, narušení přirozené časoprostorové a energetické kontinuity.
Člověk se tak dostává do meditativního stavu. Čas přestává existovat – čas plyne tak nějak rychle, cítíte se nabyti energií i přesto, že pracujete; jste spokojeni se svými výsledky. Chcete znovu a znovu. Je těžké přestat.

Tak jako já, když pro Vás píšu tento příspěvek.

Jediný, kdo nenabízí 30-ti denní záruku vrácení peněz, je život sám.

Jediný slib, který od života dostanete, je, že to bude a je jízda. Jestli si tuto jedinečnou a jedinou jízdu naplno užijete, záleží jen na Vás.

Žádný systém Vám však nedá přesný návod. Život je potřeba si užít tak, jak cítíte. Tento pocit bohužel nemůžete předat dál. To, jak cítíte, že máte žít svůj život, je slovy nesdělitelné. Slova jsou příliš omezená, co se týká hloubky a šířky toho, co cítíte.

Z vlastní zkušenosti vidím kolem sebe, že hodně málo lidí mluví nebo jakkoli sděluje, že je něco tíží. Bojíme se mluvit. Přesněji řečeno, bojíme se dát najevo více než jen slova. Bojíme se ukázat Světu svoje emoce, city a pocity. Ty slovy těžko popsatelné části sebe sama. Je smutné snažit se člověka nacpat do příslušné tabulky, kterou vymyslel systém založený na strachu a potřebě ovládat jiné lidi. A úplně tak ignorovat a přehlížet ten zbytek, který je od člověka tak neoddělitelný.
Jedině ego chce jít po jistotě. Hledá všemožné způsoby, jak zajistit svou nadvládu. Ego vytváří systémy, tabulky a potřebu strachu. Ego je také první, kdo zpanikaří v okamžiku, když se dotyčný vychýlí od přesně stanoveného směru.
Ego je výplodem mozku. Přesněji řečeno je ego důsledkem práce mozku jako čistě samostatného, vůdčího a jediného orgánu. Bohužel, mozek necítí bolest.
Na druhou stranu je mozek velmi důležitý partner se srdcem.
Srdce je citlivé. Náchylné na jemné vibrace. Také je velmi zranitelné. Srdce je zranitelné. Stejně tak jsou srdce i mozek otupitelné. Přece jen, oba dva tyto životně důležité orgány jsou svaly. A každý z nich sám za sebe, i vzájemné harmonii pospolu, vytváří dokonalý funkční systém. Jeden bez druhého fungovat nemohou. Pokud byste se snažili fungování těla ovlivnit myslí, umřete ve vteřině. Zrovna tak srdce, jako pumpa a vibrační rezonátor, samo o sobě není schopno zajistit kompletní fungování celého těla. Potřebuje k tomu mozek, který mu pomůže s řízením všeho potřebného.

Srdce a mozek spolu dohromady vytváří unikátní souhru mechanizmů a procesů. Tyto mechanizmy a procesy jsou součástí vyšších Vesmírných sil.
Tyto Vesmírné síly si můžete představit stejně snadno jako běžící text na informační tabuli v autobuse. Naše oči, respektive mozek, vidí plynule se pohybující text. Tento pohybující se text je ve skutečnosti iluzí, která vzniká pouhým rozsvěcováním a zhasínám žároviček. Vidíme to, co vidět chceme. Pravda. I za tímto zlepšovákem se skrývá dokonalý systém. I zde ego zapracovalo. Bez pochyb v dokonalé kombinaci se srdcem. Srdce vždy hledá hloubku. Respektive stejně vysoké a ušlechtilé vibrace, které samo vysílá. Já za touto symbiózou srdce a mozku vidím a cítím potřebu pomáhat lidem. V životě můžete mít buď pravdu, nebo můžete být šťastni.

Srdce chce žít a tvořit. Mozek chce mít vždy pravdu a nad vším kontrolu.
Člověk jako dokonalý systém je schopný tyto dva orgány a tyto dvě množiny skloubit, dát dohromady. Je to okamžik proudění. FLOW.
Nastává v okamžiku, kdy skutečně děláte to, co cítíte, že dělat máte. Čas i všechno kolem Vás přestává existovat. Pracujete na plné obrátky, pociťujete přívaly energie, chcete více a více pracovat, konat. Jakákoli přestávka či vyrušení je zbytečným narušením přirozeného proudu energie a obzvláště myšlenek. Flow, proudění je stav, ve kterém potřebujete jen minimum znalostí. Proudění, Vaše proudové aktivity vycházejí z Vás samotných. Z Vašeho charakteru, přirozenosti a schopnosti naladit se na sebe samého.
Jediným Vašim přáním je zůstat v tomto proudu.

Pokud Vy sami si dovolíte dostat se do tohoto svého proudění, všechny systémy, které Vás až doposud zasahovaly svými vibracemi, začnou vysílat na nižší frekvenci. Přesněji řečeno, Vy sami začnete vysílat vibrace na Vyšších frekvencích na větší vzdálenosti. A jediné co k tomu potřebuje je, aby Vy sami jste si to dovolili. Tak jako si Jaromír Jágr nebo Karel Gott dovolili jít za svými tužbami a to ruku v ruce se svým talentem.

A jestli Vy sami pochybujete o svém talentu, rozhlédněte se a zamyslete se nad tím, co všechno už jste vytvořili. Zamyslete se také nad tím, jestli děláte jen to, co Vás baví a co dělat chcete. Co dělat chcete kvůli sobě – tím nejlépe prospějete lidstvu jako celku.