V okamžiku, kdy jsem se srovnal s tím, že ten kurz nemusím dokončit, začalo se mi dařit

 Proč je většina kurzů a škol postavená na srovnávání vědomostí, opakování naučeného učitelem / lektorem se žákem? A proč žákům utkví v paměti malý zlomek toho, co je jim (skutečně) předkládáno?

Copak lidé (žáci) jsou stroje, aby si pamatovali úplně všechno a úplně všechno použili? Ze své praxe jsem si všiml, že využijeme asi 10 % ze svých znalostí a vědomostí. A nutně to nemusí znamenat, že abychom si ,,zapamatovali“ nebo se naučili 100 %, že nám musí být předkládáno 1000 %. Méně je někdy více. Také záleží na stylu přednesu. Každý má svůj vlastní styl přednesu a některé styly se sebe dotýkají, či se jim podobají. Takoví lidé ,,si sednou“. Jak tedy s těmi, se kterými si nesedneme? Nechat je být. Dovolit, aby odešli. Napodobování jejich stylu a faktů je možná chvályhodná situace. Na druhou stranu je tím vyvážena ztráta naší vlastní osobitosti a originality. Paradoxně tak dochází ke ztrátě věrohodnosti nás samotných, naší funkčnosti a výkonnosti. Znám hodně případů lidí, kteří to vzdali před cílem. Vzdali to před cílem a udělalo se jim dobře. Samotný proces byl pro ně vyčerpávající, fakta měli. Nevyhovoval jim však styl. I tak jsou schopni své vědomosti používat a předávat dál. A o to tu jde. Co jsme se naučili umět předat a chtít předat dál. Život je o náplni, o tom co napíšete a pošlete dál. Kopírování a opisování vyšlo z módy. Vlastně nikdy módní nebylo. Bylo to jen bezhlavé a sebestředné přebírání názorů a postojů. A potom se lidé, mnohdy z hlubších kolen, dobírají pravdy, proč tomu tak je. Že by zrcadlení jejich vlastního života?! Kam až tedy lidé mají dojít? Na jednu stranu život je o překonávání sebe sama a, pokud je potřeba, o schopnosti vystoupit ze své zóny pohodlí. Na druhou je zbytečné se hnát za mrkví, která je i se zvyšujícím se ,,úsilím“ pořád stejně daleko. A pořád stejně nedosažitelná. I život má potřebu růst. Život pochází z přírody. Příroda roste a rozvíjí se a děje se tak i bez organizovaného či vypočítavého zásahu člověka. Respektive se tak může dít. Člověk si má Přírodu (život) užívat. A v rámci přírody překonávat sám sebe. Je zbytečné analyzovat, řešit a porovnávat ,,co by, kdyby, tehdy“. Protože teď máme ty znalosti, dovednosti a schopnosti, které jsme předtím neměli. Porovnáváme tedy neporovnatelné. Porovnávat člověka s člověkem je podle mého názoru směšné. Existují dva, naprosto identičtí, lidé? Jsou potom takovíto lidé pořád ještě lidmi? Nebo se stávají a jsou roboty? Pouhými kopiemi svého okolí, které nedosáhlo toho, co chtělo jejich okolí? Člověk může dosáhnout všeho co chce. A přece k tomu nepotřebuje ,,papír“. Léčit, uzdravovat lidi, lze i bez papíru. Díky bohu za homeopaty. Člověk si však potřebuje býti vědom sám sebe. Těchto svých schopností a potřebuje je používat. Nejlépe na sobě samém. A potřebuje také připustit je poslat dál. A i třeba pomoci druhým objevit sebe sama. Život je o objevování. A nejvíce objevů člověk objeví ,,jen tak“. Jen tak, když to přijde samo. Třeba jako jen tak profilová fotka. A takových momentů je potřeba si všímat. A takové momenty je dobré si umět zapamatovat a umět je znovu a znovu… Co to plácám?! Umět je znovu a znovu prožít. Protože dovolí se napojit na ten příjemný proud, který Vám do života vnese přesně to, co zrovna potřebujete. Víc totiž nepotřebujete. Člověk vždy dostane to, co zrovna potřebuje. A to co chce…. Třeba taky. Dobré je poučit se ze všech situací a přestat hodnotit, jestli je to dobře nebo špatně. Prostě to tak je.

Proč je blbost porovnávat šachistův svět s normálním světem

Šachistu a rádoby ,,normální“ svět jsem uvedel záměrně. Místo šachisty si možná stačí dosadit svět, ve kterém žijí vaše děti či rodiče.

Pojmenováním ,,šachistův svět“ a ,,normální svět“ se dostáváme k rozdělení. Tak jako na politické úrovni na levici a pravici. V konečném důsledku dochází k oddělování sebe samého od sebe samého. Rozdělování do takovýchto tabulek (levice, pravice, skromný, bohatý) způsobuje oddělení, hodnocení a porovnávání.

A může to být i jinak?
Podle mne může. Podle mne levice i pravice tvoří celek, jednotu. Navzájem vyrovnávají misky rovnoramenných vah. Máme co jíst? Máme kde bydlet? Proč jsme stále tak nespokojeni? Chceme víc? V pořádku. Je přirozené, že chceme víc.
Když přestaneme oddělovat a přijmeme to jako celek, součást, může život přirozeně proudit. Možná Vás ta vlna vynese i ze zajetých kolejí, všednosti všedních dnů; přestanete být otroci systému a rádoby pravd.

Jak toho docílit?
Proč toho docílit? Pro koho to dělám? Co tím získám a co tím ztratím? A proč to dělám?
Prvním krokem může být přestat porovnovávat co je ,,normální“ a co ,,nenormální“. Prostě to tak je. Kde se bere ta globální vláda, právo, privilegium předepisovat co je ,,normální“ a co ,,nenormální“.

Dovedete si představit sami sebe v takovéto tabulce?

A v takovéto tabulce?

Dokážeme přijmout sebe samé přesně takové, jací jsme? A dokážeme sami sebe přijmout přesně takové, jací jsme i bez těchto pojmenovávání?

A zároveň přiznávám, že jsou situace, kdy i já hodnotím (uvnitř sebe), jestli mi nějaká situace vyhovuje nebo ne. Jestli to souzní s mým vnitřním hodnotovým systémem.

K čemu nás to nálepkovávání, hodnocení vede?
Dost často k tomu, že si takto někoho uložíme v paměti a při setkání s ní/m se podíváme do svého záznamu v naší paměti a porovnáváme. Porovnáváme a nahlas hodnotíme ,,ty jsi se změnil; vrať se. buď zase normální“. Proč zapomeneme se podívat na tohoto člověka, který teď ,,alive“ stojí před námi? Copak je tak důležité, co jsme si jednou zafixovali?
Proč jsou lidé tak pohodlní? A proč jsou lidé tak pohodlní, když máme tolik možností?

Chci se vyhnout tomu, že bych se prohlašoval za učitele či hlasatele pravdy.
Chci Vám nabídnout i možnost podívat se na Svět z jiného úhlu pohledu; poskytnout Vám i jiné perspektivy, názory. Pokud o ně stojíte. Můžete je přijmout nebo ne. Volba je na Vás.

Krásný usměvavý den Vám přeje Tomáš Verner

Proč meditovat

V noci na dnešek (z 2. na 3. 10. 2013) jsme si s přítelkyní dopřáli hodinovou meditaci ze sluchátek.
Přítelkyně (nejspíš) po chvíli usnula, já hodinku ,,pro sebe“ využil k ponoření se do fantazie. Nutno podotknout, že to pro mě bylo super a moc se mi tam líbilo. Podotýkám, že tato fantazie je i realizovatelná 🙂

Těsně před mým usnutím jsem se rozhodl (dal mozku pokyn), že se chci probudit v sedm hodin vyspaný, nabytý energií a plně natěšený na celý den.
Asi v půl šesté (podle hodin) jsem byl vzhůru; vyspaný a bez zjevné potřeby dál setrvávat v posteli.
Ve čtvrt na sedm jsem vstal, připravil si dopolední pitný režim a z kuchyně Vám píšu tento příspěvek.

K meditaci (do sluchátek) používám Holosync. Jsem s ním velmi spokojený a za sebe můžu doporučit 🙂

Proč se vrátit k tomu, co Vás baví.

Vrátit se k tomu, co Vás baví, mě přivedla kamarádka Zlata Hnátová.

Je pro mě velkou inspirací a velkým připomenutím toho, že člověk může dělat hodně věcí při kterých je, jak ona říká ,,really excited“. Já osobně se cítím ve svém živlu, flow, při psaní článků osobního a osobnostního rozvoje. V poslední době jsem tento pojem/obor rozšířil o název osobnostní, protože mi připadá nanejvýš vhodné připomenout, že každý z nás je osobnost. Ne jen osoba.
Osobnost nanejvýše unikátní a jedinečná.

V poslední době jsem hodně a hojně dospěl k dokončení, respektive započnutí, svého visionboardu. O visionboardu jsem se už zde zmiňoval. Nicméně, přišel čas obnovy a rád se s Vámi podělím o svůj aktuální visionboard. Možná i přidám původní 😉

S láskou, Váš Tomáš Verner

Proč psát dopisy, ,,když se vlastně nic nestalo“?

Musí se něco stát, musíme padnout na hubu, přijít o práci, partnera a AŽ teprve potom začneme situaci řešit?

Na jedné straně vyčkávání ve stavu ,,budu to řešit, až se to posere“.
Na straně druhé nutkavá nespokojenost se stávajícím stavem. I zde se nabízí otázka, je-li člověk vůbec někdy spokojen na 100 %.

Otázek je mnoho a každá otázka skrývá mnoho odpovědí. Každý člověk si na ni však potřebuje odpovědět sám, po svém.

Osobně se považuji za člověka, který řeší situace, problémy, případy a podobně, průběžně. No, z větší části.

I když je v mém životě ještě stále hodně nezodpovězených otázek, uvědomil jsem si, že člověk nejvíce touží po pozornosti jiných lidí. A nejvíce si pozornost člověk přeje od své rodiny,  známých, přátel a podobně.

Proč?
Odpovězte si sami, co pro Vás znamená ,,vaše“ rodina.

Vezmeme v úvahu ještě jednoho člověka
Vás samotné. Proč byste se měli vůbec pouštět do rozhovoru se sebou samotným/samotnou? Kolik pozornosti dokážete věnovat Vy sami sobě? Jste k sobě pozorní a plníte si ta přání a touhy, které jsou stále ty doposud/ještě neodškrtnuté a neprožité?
Proč je odkládat? A proč odkládat rozhovor se sebou samotným?
Že Vám chybí návod ,,jak“? Čím, jakým nástrojem dokážete promlouvat k ostatním?

Kreslíte, píšete básničky či povídky, zpěvem, hrou na hudební nástroj, meditací v posedu lotosového květu, mluvením do kamery anebo diktafonu?
Pokud tento svůj styl/formu sebe-vyjádření chcete odhalit, zapátrejte v paměti, co nejraději a nejjednodušeji jste používali nebo používáte. Věřím, že způsob JAK? objevíte okamžitě poté, co si odpovíte na PROČ?.

A PROČ? toto všechno podstoupit, udělat, učinit?
Pokud jste šťastni a spokojeni v situaci, ve které jste, Blahopřeji Vám a setrvávejte v ní dále.
Pokud máte (nutkavou) potřebu svou aktuální situaci řešit, moje rada zní ,,praktikujte“. Na první pohled se možná zdá těchto pár otázek hloupých, snadných či jednoduchých… Skrývají v sobě velkou hloubku a podstatu věci. Možná i podstatu Vašeho života.

Krásný den plný lásky, zdraví, harmonie a bohatství a krásný přítomný okamžik…

Tomáš Verner

Láska, zdraví, harmonie a bohatství

Náplň svého života chápu jako prožití krásných, spokojených, obohacujících a láskyplných chvil.

A to jsem původně chtěl psát o kritice a soudech.

Příroda vždy směřuje k vyrovnanosti, harmonii, zdraví a uzdravení, bohatství. Bohatství, které nám lidem odjakživa nabízí a dává.

Jak k tomu dospět? Prvně se ptejme PROČ k tomu dospět?
Proč být a zůstat bohatý?
Proč být a zůstat v harmonii?
Proč být a zůstat zdravý?
Proč milovat, být a zůstat milován?

Prvně vědět PROČ znamená znát důvod KAM chci do-jet.
Možnosti S KÝM, KAM, JAK se otevřou. Přijdou sami – vyplynou ze situace.
Jedno malé upozornění – je možné, že pojedete jinam. I přesto, že jste si svou cestu a spolucestující vybrali, naplánovali… a ono to dopadlo jinak. A jste zklamaní.
Být zklamaný znamená vzdorovat, kritizovat a nepřijmout situaci tak, jak je. I přesto, že je v rozporu s našimi vizemi, plány, cíli a podobně.

Plynout s proudem, kormidlovat svou loď a to bez toho, snažit se a chtít změnit tok řeky událostí.

Proč přestat hodnotit, soudit, porovnávat, kritizovat?
Ukazujete tím druhému, že si ho vážíte přesně takového, jaký on je. A každý člověk je jedinečná, originální a neopakovatelná bytost.

Začněte sami sebe milovat přesně takové, jací teď jste.
Chybí Vám láska od druhých? Pokud ji vyžadujete-chcete získávat od druhých, potom budete stále druhé potřebovat proto, aby Vám dali lásku. Jenže Vy jste první, kdo lásku potřebuje dát sám/sama sobě. Začít milovat sám/sama sebe znamená milovat i ostatní. A milovat sám/sama sebe přesně takového, jaký/á jsem, znamená bez-podmínečná láska. A bez-podmínečná láska znamená láska bez podmínek. Milovat všechny a všechno tak jak jsou a tak jak to je.

Začít být vděčný. Za všechny a za všechno.
Proč soudit jestli je něco dobře nebo špatně? Napadlo Vás někdy se zamyslet, že ,,to prostě je“? Je to součástí Vaší cesty. Tím, že to je a bylo na Vaší cestě, jste dnes tam, kde jste.
Někdy je dar být jinde, než jste Vy chtěli.

Proč přestat řídit lidi?
Věci, které se stát mají, se stanou. Věci, které se stát nemají, se nestanou.
Lidé se zvládají řídit sami – oni ví, co mají dělat. Ví to malé děti, ví to i ,,dospělí“. Jediné co potřebují je prostor, kde se mohou sebe-realizovat. A sebe-realizací získávají své zdravé sebe-vědomí. A to i v případě, že celý den sedí v lotosovém posedu a meditují se zavřenýma očima. Víte, jaké to je?

Přestaňte očekávat, že se zavděčíte všem.
Jediný, komu se potřebujete zavděčit jste Vy sami.

Proč začít naslouchat sám/sama sobě?
Poznali jste už, jaké přirozené schopnosti ve Vás samotných jsou?
Dovedete si vybavit malé dítě, které samo leze? Které samo ochutnává všechno, co mu přijde pod ruku. Zkouší, jak co funguje, co se s tím dá dělat, i když je daná věc určená k něčemu jinému.
Pokud se dokážete na chvilku odpoutat od logiky dospělých a ponořit se do světa dětí a snů… začnete objevovat sebe sama.
Jste pro? Souhlasíte? Chcete?
Pokud ne, je to v pořádku. A kam povedou Vaše kroky je čistě na Vás.

Pokud ano a jste ochotni a schopni sledovat mé kroky a modely chování a jednání … následujte mě.

Jen tak cestou z nádraží

Je pro mne krásné si, na nevím přesně kolik minut, sednout na silnici a krmit kočky proteinovou a koktejlovou tyčinkou. A zároveň jim vyjadřovat lásku jen za to, že jsou. A potom jít po silnici, kde se blyštivé kamínky třpytí jako diamanty. Chci dávat, protože dávat chci. Chci dostávat, protože chci. Zasloužím si bezpodmínečně, protože jsem.
Měsíc svítí, aniž by řešil, jestli ten anebo ta, co se na něj dívají nebo si z něj dokonce berou energii, mají napsány úkoly, udělali 30 dřepů nebo pustili paní v autobuse sednout. Vzduch proniká do těla každému. To jen lidská mysl sama o sobě chce určovat podmínky. Mysl sama o sobě dokáže být i destrukvitní. Rozhodnutí zemřít člověka zabije. Rozhodnutí žít posouvá člověka z dneška k dnešku. Vzduch je podobenství bezpodmínečné lásky. Chtějte, protože si zasloužíte. Dávejte, protože chcete. Láska bez podmínek začíná u nás samotných. Milujme sebe samé takové, jací prostě a právě teď jsme. Jen tak se zalíbíme sami sobě. Amen

Každý člověk na světě má svou vlastní roli.

Ego chce znát tuto roli hned. Inspirace-učitel však přichází v okamžiku, kdy je žák-Vy připraven.
Vždy prožíváte jen takovou situaci, na kterou máte sílu,  zkušenosti a touhu. Což se příčí lidskému egu.

Proto, aby člověk mohl jít do hloubky svého vlastního bytí, potřebuje se očistit od všech nánosů, plevele, větviček a trávy, které plují na hladině jeho vědomí.
Očistit se znamená přestat vzpomínat. Přestat vzpomínat nebo se stále zaměřovat na budoucnost. Očišťovat se znamená být s čistou hlavou tady a teď.

Stačí vědomí žít, tedy JSEM.
Každý člověk má ve svém životě svou roli. Podstatou této role, pokud půjdu do hloubky, je být a zůstat milován. Jinými slovy být a zůstat šťastný. Vše se rodí z čisté lásky. A přitom je tak jednoduché milovat sám sebe. Milovat sám sebe podle hlasu srdce. Procítit příjemné vibrace srdce a sledovat reakce svého těla. Tělo je pro mysl druhým skvělým ukazatelem, jakým směrem kráčíme.
Gratuluji Těm, kdo vědomě rozeznávají příjemné nebo tonoucí signály srdce.

Inspirujte druhé
Inspirovat druhé je jediné poslání našeho života. A každý člověk toto poslání naplňuje skrze roli, která je mu přidělena.
Považujete-li se za učitele, jste učitelem sám sobě. ,,Jste-li“ terapeutem, jste terapeutem pro sama sebe. Jste tu, abyste učil, léčil, zachraňoval sám sebe. Skrze sám sebe pomáháte všem ostatním. Je to však vedlejší produkt. Pokud však tento vedlejší produkt pojmete jako hlavní produkt, a začnete léčit, učit apod. jiné lidi, přestanete naplňovat sám sebe. Energie přestane plynout. Jsou to jen slova. Jsou to jen slova, která vám přichází na mysl. Na vědomou mysl. Mozek ve své formě na vědomé úrovni je schopen pochytit asi 1 % – 1 tisícinu procenta všeho, co se kolem nás děje.

Inspirace v podobě životní role-poslání přichází odjinud.
Jsou to niterné myšlenky, které prostě přijdou. Odnikud. Z ničeho. A přece jsou.
Vědomě a logicky těžko vysvětlitelné. Mikro-okamžik, kdy můžete jedině jednat nebo jim jen zamáváte. Zlomek sekundy, kdy Kairos Vám nabídne svou příležitost.

okamžik Kairos

V okamžiku, kdy Vám Kairos nabídne svou příležitost – přijde Vám inspirace, můžete jedině jednat – chytit Příležitost-Kairose-Inspiraci za pačesy nebo jí dovolíte odejít. Pozdě nad ní ,,potom“ přemýšlet. Potom už můžete maximálně Kairose hladit po lysině.

A přijde-li Vám stejná inspirace několikrát
Jednejte. Dovolte jí vstoupit do svého života. Chyťte se jí a jednejte. Inspirace sama Vás povede. A věřte, že potřebujete-li k uskutečnění této inspirativní myšlenky další lidi, jsou tu pro Vás. V pravý čas a na pravém místě.

Žijte teď. Žijte přítomným okamžikem. Žijte tím, co Vám jde nejlépe.

Když něco hmotného vzniká

To, jaký svět se odehrává kolem nás, je výplodem naší fantazie, myšlenek, pravidel a omezení. Všeho, čemu naše mysl věří.

Lidé stráví čas na školeních, ve formálním vzdělávacím systému, v pravidlech pravopisu a zákonících a dobrovolně tak formují svůj život. Nevědomky totiž těmito poučkami přispívají k vytváření pravidel, podle kterých žijí. Velkým dílem k formování našeho života přispívá i rodina, přátelé a sdělovací média.
Na druhou stranu jsme to my sami, kdo dovoluje našemu okolí nás formovat. Dovolím si tvrdit, že odtud, mimo jiné, vzniklo přísloví: ,,Každý svého štěstí strůjce“.

Většina a systém, ve kterém žijeme, je těsně před krachem. Před krachem a svým zánikem. ,,Tonoucí se stébla chytá“. Takto já cítím, že v tomto stavu je současný systém. Každý se snaží urvat si svůj díl. Přesně tak, jak byl každý vychovávaný a vedený svými rodiči, učiteli a přáteli. Já osobně cítím, že je někdy hodně těžké, těmto lidem odolat. Takto život přirovnávám k rovnoramenným vahám. K tomu, abych odolal silám, které mou rovnováhu narušují, potřebuji energii, která mě navrátí do původní rovnováhy.
Příroda samotná je stvořena k fungování v rovnováze.

Informace jsou fajn. Jsou průpravou a základem jakékoliv praxe. Praxe samotná je skvělou teorií. Člověk může absolvovat desítky seminářů, školení a kurzů ročně. Každý by měl být součástí jeho vlastního návratu do svojí rovnováhy. Bohužel a bohudík, že každý jeden člověk sám ví (a pokud možno i má cítit), kde je jeho vlastní rovnováha.

A jak poznáte svoji vlastní rovnováhu? Cítíte naplnění ve svém životě. Máte úsměv na tváři a vše co děláte, děláte s láskou, lehkostí a radostí, lidé si Vás žádají a rádi Vás za Vaši pomoc  odmění.

Dovolím si tvrdit, že každý člověk v životě potřebuje trenéra, kouče, průvodce či navigátora. Ovšem ,,Být vystřelen, ještě neznamená vzlétnout“. Otázky jsou předchůdci odpovědí. Kouč, trenér, navigátor je zrcadlem – systémem otázek, na které potřebujeme najít odpovědi. Odpovědět si už potřebuje každý sám. Každý jeden člověk má odpověď na každou svou otázku. Odpovědi na všechny Vaše otázky leží ve Vás samotných.
Druhá otázka je, jak s touto odpovědí dotyčný naloží.
Nejvíce se ,,hrozím“ a směji odpovědi ,,já vím“. Lidé toho moc vědí, málokdo s tím také něco dělá.

Uzavřený kruh

Život většiny populace je uzavřený kruh. Kruh, v němž lidé rotují na vlnách. Točí se stále v jednom a tom samém kruhu, jen každá událost a situace probíhá v jiném rytmu a rychlosti.
Nejvíce mě zaráží, že lidé sami dobrovolně dovolí se stáhnout zpátky, když cítí, že potřebují a chtějí změnu. Tady je totiž potřeba kruh přetnout a vytvořit z něj katapultující spirálu. I tato spirála bude ve vlnách.
Kruh je důsledkem lenosti, strachu a (falešné) potřeby bezpečí. Na druhou stranu je Spirála důsledkem riskování, dobrodružství, potřeby objevování a užívání si života.

Spirála dynamiky života – obrázek zveřejněn S laskavým svolením firmy Growth Point s.r.o.

A co dál? Možná Vám začnou přicházet na mysl různé nápady, myšlenky a potřeba je sdílet s ostatními. Nebo je prostě jen sdílet. Vězte, že k těm pravým – správným lidem ty správné podněty přijdou ve správný čas.

Život je přirozený proud. Jen ustrnulý a křečovitý systém podle pevných pravidel je důsledkem disharmonie-nerovnováhy a bezmoci. Láska a vše co na Světě i v celém Vesmíru existuje je pomíjivé. Všechno pomine. A všechno v životě už je dopředu dané.
Nijak to neovlivníte. Můžete však ovlivnit svůj postoj k těmto událostem, situacím i k sobě samému. Ano. I k sobě samému. Můžete začít mít rádi sebe sama, samého, přesně takového, takovou, jaký a jaká jste. Protože jste v pořádku.

Spirální dynamika, obrázek použit po laskavém svolení pana Honzy Hrušky, fy. Alpinautic, s.r.o.

Všechno je OK